Popis epizod Jistě‚ pane premiére

Velký plán (1/16)

Jim Hacker už sedí v premiérském křesle celé tři dny - a zatím si vede skvěle. Tedy alespoň on sám o tom nemá nejmenších pochyb. Pravda trochu mu vadí, že se asi napříště bude muset obejít bez obědů, neboť v Downing Street se nevaří. Ale tato drobná nepříjemnost je bohatě vyvážena radostným očekáváním nadšených reakcí veřejnosti, jichž se mu nepochybně dostane, až ji seznámí se svým geniálně prostým "Velkým plánem", jímž jediným politickým tahem vyřeší problém obrany, školství i nezaměstnanosti...

Premiérův projev (2/16)

Jima Hackera nikdy nenapadlo, že by jako premiér mohl mít méně práce než dřív. Ale ono je to vlastně přirozené, že, když nemá na starosti žádné svoje ministerstvo... Nevadí, alespoň se může celou vahou své osobnosti položit do prosazování svého plánu, kterým hodlá zabít hned několik obtížných much najednou. A jaký že je ten jeho "Velký plán"? Inu zcela prostý, jako ostatně všechny geniální věci: zavede všeobecnou brannou povinnost. Předběžné oťukávání stranických kolegů jej přesvědčilo o tom, že jejich podporou si může být jist. Takže teď už zbývá jediné: oznámit tuto úžasnou novinu národu...

Kouřová clona (3/16)

Tak dlouho už pracuje Jim Hacker v nejvyšší politice a pořád se ještě setkává s věcmi, které jej naplňují úžasem. No třeba zrovna teď, když by se prostým zavedením všeobecné branné povinnosti dalo ušetřit na daních jednu a půl miliardy liber. Tak skvělá šance získat popularitu u voličů - a člen jeho vlastní strany, ministr financí, se postaví proti! Ještě že mu jako vždy dokonale informovaný Sir Humphrey dokáže vysvětlit, proč. A ještě že se Jim už v těch kalných politických vodách naučil plout tak dobře, že jej takováhle záležitost nezaskočí...

Klíč (4/16)

Každý chvilku tahá pilku a tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu... abychom uvedli jen nejznámější z těch rčení o tom, že na každého jednou dojde. Bylo by ovšem možné, aby se tato lidová moudrost dala aplikovat i na osobu tak výjimečnou, zkušenou, světaznalou a nepostradatelnou, jakou je stálý tajemník vlády Sir Humphrey? Na šedou eminenci, která v zákulisí tahá za všechny nitky a bez jejíhož souhlasu nepadne žádné důležité vládní rozhodnutí? Jim Hacker se zřejmě domnívá, že ano...

Skuteční partneři (5/16)

Šetřit musí každý. Obyčejná malá domácnost i stát. V té domácnosti je to, pravda, jednodušší. Tam prostě peníze buď jsou nebo nejsou. A když nejsou, tak se všechny - byť sebepotřebnější - výdaje musí prostě oželet nebo odložit. Ve státním měřítku je to poněkud horší, protože stát má peníze jaksi pořád - a jde jen o to, co je v danou chvíli nejdůležitější. V britském impériu pod vedením Jima Hackera není ovšem nejmenších pochyb o tom, že nejdůležitější ze všeho jsou momentálně platy poslanců a zaměstnanců ve státní správě...

Vítězství demokracie (6/16)

Ač je to neuvěřitelné, Jim Hacker se začíná ve vysoké politice pohybovat jako ryba ve vodě a co víc, čím dál častěji se mu daří prosazovat své vlastní názory. (Tedy o tom, jsou-li jeho vlastní, lze s úspěchem pochybovat, před způsobem, jakým za ně bojuje, je však nutno smeknout.) Ty tam jsou doby, kdy s ním jeho podřízení mohli beztrestně manipulovat, neřku-li přímo orat. Párkrát už se mu, pochopitelně k veliké nelibosti zejména Sira Humphreyho, podařilo docela úspěšně vystrčit růžky - a hodlá to zřejmě, jak se zdá, udělat i nyní, když je ve hře budoucnost ostrova svatého Jiří...

Biskupské šachy (7/16)

Všechno souvisí se vším. I událost z hlediska státu sebenepatrnější může někdy ovlivnit tak vysokou politiku, jakou je nepochybně obsazení jednoho z důležitých biskupství země. Tuto operaci sice formálně provádí královna, tíha výběru toho správného muže ovšem leží na bedrech premiérových. A jak že může takovouto vrcholnou státní záležitost ovlivnit osud jednotlivce, v tomto případě jisté zdravotní sestry, odsouzené v Kumránu kvůli údajnému držení láhve whisky k deseti letům vězení a čtyřiceti ranám holí? Inu, všechno souvisí se vším...

Jeden z nás? (8/16)

Zkušený intrikán, pardon, diplomat, jakým Sir Humphrey nepochybně je, si umí poradit v každé situaci. Ví, jak to udělat, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. A dokáže-li to ve věcech zcela odtažitých, zde úředních, je víc než jisté, že v případech, týkajících se jeho osobně, nasadí všechny své (nemalé) síly. Tentokrát ovšem bude nebohý Sir Humphrey potřebovat veškerý svůj - celým životem státního úředníka vycvičený - um, aby se v té vodě, která mu teče do bot, neutopil. Ještě že dostal ten spásný nápad se zvýšením premiérovy popularity...

Muž přes palubu (9/16)

Čím vyšší je úřad, tím vyšší je úroveň paranoie, říká Sir Arnold. A ten to přece, coby bývalý tajemník vlády, musí vědět. Jim Hacker na příklad tone v obavách, že někdo může usilovat o jeho tak těžce vydobyté premiérské křeslo, odjakživa. A tak jej zpráva o spiknutí, které se proti němu chystá, vlastně vůbec nepřekvapí. Neboť on dobře ví, že na nikoho ze svého okolí se nemůže spolehnout. Že slovo "loajalita" pro ministra jeho vlády znamená pouze to, že strach ze ztráty vlastního postu je větší než naděje, že mu vyfoukne ten jeho...

Služební tajemství (10/16)

Otázka: čím se má zabývat člověk po skončení své profesionální kariéry? Odpověď: pochopitelně psaním a publikováním memoárů. Není tedy divu, že se této bohulibé činnosti s chutí oddává i Jimův předchůdce v premiérském křesle. Ovšem informace, které by se takto mohly dostat ke čtenářům, Jima vůbec nenaplňují nadšením. Koho by ostatně potěšilo, kdyby si o něm lidé měli přečíst, že "svým příchodem na ministerstvo průměrný věk vlády zvýšil, ale její průměrné IQ snížil", že. Ještě že má kabinet právo se k celé té kauze vyjádřit předem a tak nebezpečnému vyzrazení služebního tajemství zabránit...

Diplomatický incident (11/16)

Nic není křehčího než vztahy mezi dvěma suverénními státy, z nichž každý je přesvědčen o své nadřazenosti. A mají-li se takové dvě země dohodnout na něčem konkrétním, na záležitosti, která je na té i oné straně považována za prioritu, a vítězství v ní za věc cti a celonárodního zájmu, pak opravdu stačí maličkost, prkotina, aby ve vzájemných vztazích začalo jiskřit a drobné nedorozumění přerostlo v otevřený střet. Mezi Anglií a Francií se takovým prubířským kamenem přátelství stala stavba kanálu pod La Manchem. A tou prkotinou, která by ji mohla ohrozit, malé roztomilé štěňátko. Že je to absurdní? To ovšem nevíte, z čeho všeho se může zrodit diplomatický incident...

Střet zájmů (12/16)

Zase jednou leží na bedrech Jima Hackera tíha rozhodnutí, které může ovlivnit chod celé země, neřku-li světa. Neboť pánem světa, jak věděl už klasik, jsou peníze a proto není vůbec zanedbatelné, kdo bude stát v čele Britské Centrální banky. Zvlášť když je na spadnutí bankovní skandál přímo grandiozních rozměrů, protože jistá ne právě bezvýznamná banka porušila základní pravidlo všech bankéřů: kdo je křivák, má být chytrý, kdo je neschopný, má být poctivý...

Všechnu moc lidu (13/16)

Po čem jsou politici během celé své kariéry přímo posedlí? Správně, po publicitě a popularitě. Neboť to jim pomůže ke znovuzvolení. Ani Jim není pochopitelně výjimkou, zvlášť když se poslední dobou jeho šance na udržení v nejvyšší politice povážlivě tenčí. Dobrý nápad, jak zvýšit svou oblibu, by snad byl ochoten vyvážit zlatem. A teď mu jeden geniální přímo spadl do klína! Zreformuje systém místní samosprávy tak, aby o svých věcech rozhodovali skutečně ti, kterých se to týká. Konec formalitám, konec byrokracie, všechnu moc lidu! Jestli se ovšem některé dřívější Jimovy plány Siru Humphreymu nelíbily, pak je tento v jeho očích roven přímo odjištěnému granátu...

Patron umění (14/16)

Učení dělá mistra a Jim už dnes zdaleka není takovým naivním prosťáčkem, jako když v nejvyšší politice začínal. Intrikán kalibru Sira Humphreyho z něj pochopitelně nikdy nebude, sem tam už ovšem dokáže vystrčit růžky a prosadit si svou. Nebo se o to alespoň statečně pokouší. Jako třeba zrovna teď, kdy mu hrozí, že jej na veřejném, živě televizí vysílaném předávání divadelních cen ředitel Národního divadla zostudí jako neuvěřitelného lakotu a držgrešli. A to všechno jen proto, že není spokojen s výší vládního grantu pro Radu pro umění. Jako by premiér mohl za chudou státní kasu! Jim však není z těch, kdo se vzdávají bez boje...

Školská reforma (15/16)

Zase jednou se Jim rozhodl, že chytne býka rovnou za rohy. A to přímo v záležitosti tak všeobecného zájmu, jakou je vzdělávání a školství. Jeho myšlenka je, jako ostatně vždycky, geniálně jednoduchá. Pryč s byrokracií, formalitami a úředním šimlem! Přenesme pravomoci na místní samosprávy! Proč by ve školství nemohl fungovat stejný systém, jako ve zdravotnictví? Proč nedat rodičům možnost, aby si pro své děti vybrali školu podle svých představ a proč neplatit školám za žáka? Ty dobré by vzkvétaly, ty špatné by se jednoduše zavřely. Že se to nebude líbit ministerstvu školství? A je jeho existence tak nezbytná? Zase jednou ovšem Jim netuší, co si zavařil...

Spletitá síť (16/16)

Jak ošemetná věc je pravda! V demokracii by pochopitelně měla být alfou a omegou všeho dění. Každý správný politik - a Jim Hacker si pochopitelně činí nárok být za takového považován - ovšem dříve či později pozná, že jsou případy, kdy se s ní daleko nedojde. Každý správný politik však také ví, že není vždy nutno nějaký fakt záměrně utajovat. Že mnohdy úplně postačí, když pouze není sdělen či zveřejněn. Že výsledek je v obou těch případech týž? To je ovšem velice přízemní chápání tak složité věci, jakou je diplomacie...