Čelem k voličům (1/22)

Rozdílem téměř dva a půl tisíce hlasů zvítězil James George Hacker ve svém volebním obvodu nad svými soupeři. O tom, že se stane ministrem nové vlády, by již nemělo být nejmenších pochyb. A ve hře je tolik zajímavých postů: místní hospodářství, zahraničí, zdravotnictví, energetika... Jim by si klidně troufl na všechny, spokojil by se i s tím nejméně významným. Jenomže kampaň na předáka strany vedl proti nynějšímu premiérovi, proto má takový nepříjemný pocit, že se mu tenhle jeho minulý postoj tak trochu vymstí. A zdá se, že ho jeho neblahé tušení nezklamalo. Jedno ministerstvo po druhém padá do klína některému jeho stranickému kolegovi a on pořád nic. Marně se vrhá ke každému telefonu, premiér nevolá. Co ještě zbývá? A zbývá vůbec něco? Ale ano, samozřejmě! Ministerstvo pro administrativní záležitosti! Co na tom, že je škodolibí televizní komentátoři označují za cosi na způsob politického hřbitova! Ministerstvo to je a Jim je odhodlán udělat na něm kus práce...

Oficiální návštěva (2/22)

Člověk by neřekl, co je na takovém Ministerstvu pro administrativní záležitosti práce! Jenom té korespondence, kterou by měl ministr denně vyřídit! To snad ani není v lidských silách! Ještě že je ministr obklopen tak skvělými spolupracovníky, jako je jeho osobní tajemník Bernard nebo jeho stálý tajemník na úrovni náměstka Sir Humphrey. S jejich pomocí se tento nepříjemný problém smete se stolu raz dva a člověk se může věnovat důležitějším, pro chod celé země daleko významnějším povinnostem. Takovou je třeba právě v této chvíli ohlášená oficiální návštěva prezidenta Burandy, jednoho z těch mnoha nových afrických státečků. Že by to mělo být především starostí Ministerstva zahraničí? No jistě, ovšem administrativní problémy, které jsou s ní spojeny, si vyžadují neodkladný zásah ministra pro administrativní záležitosti a neodkladné řešení. A Jim je - ostatně jako vždy a s invencí sobě vlastní - připraven okamžitě zasáhnout.

Úsporný program (3/22)

Byrokracie kvetla, kvete a kvést bude vždy a všude, za každé vlády, za každého režimu. Je stará jako lidstvo samo a je nezničitelná. A přesto se s ní vždy znovu a znovu pouštějí nenapravitelní snílci do boje, vždy znovu se najde naivka, který věří, že se mu podaří jedním rázem setnout její dračí hlavy, dštící inkoust a razítka. Ani Jim Hacker není jiný. Jedním z prvních jeho kroků na Ministerstvu pro administrativní záležitosti proto bylo vytvoření Úřadu pro potírání byrokracie. Nedosti na tom, ovšem. Jim chce jít dál a hloub. Rozhodl se, že je naprosto nezbytné zeštíhlit státní správu a zamezit bezbřehému plýtvání penězi daňových poplatníků, jehož je na každém kroku svědkem. A kde jinde začít, než na vlastním prahu? Nemůžeme přece čekat, že druzí udělají něco, co my sami neděláme!

Konečné rozhodnutí (4/22)

Žádný učený z nebe nespadl a ani ministrem se člověk nerodí. Jim Hacker si tyto věčné pravdy uvědomuje dnes a denně, když se musí potýkat s třeba zdánlivě malichernými, leč ve svých důsledcích dalekosáhlými problémy své ministerské práce. Jako třeba právě teď, když má před nemilosrdným okem televizní kamery odpovídat na nepříjemně vtíravé otázky moderátora ohledně Národní integrované databáze. Jim se sice už za těch pár měsíců na ministerstvu (a za mnohá léta své politické kariéry) naučil mluvit tak, že vlastně nic neřekne, ale jak dlouho s tím vystačí? A on s tím ostatně nechce vystačit. Protože přesto, že to tak v některých okamžicích nevypadá, Jim je člověk s vlastním názorem a občas by jej rád uplatnil. Nechce být jen poslušnou loutkou v rukou někoho jiného. Jak se však probojovat přes neprůstřelnou hráz ministerských úředníků, hájících své vlastní zájmy a pohodlíčko?

Stahují se mraky (5/22)

Co by za to Jim Hacker dal, kdyby s ním jeho podřízení dokázali mluvit otevřeně, přímo, bez všelijakých těch vyhýbavých, "diplomatických" obezliček a kliček! Kdyby dokázali na konkrétní otázku odpovědět "ano" nebo "ne". Za tu dobu strávenou na ministerstvu už však pochopil, že to zřejmě není možné. Zejména jeho stálý tajemník Sir Humphrey je v umění uchlácholit svého ministra velkohubými tirádami a přitom si tiše prosazovat své přímo mistr nad mistry! Kolik už mu jen takhle zabil skvělých plánů! "Čelem k voličům", "Úsporný program"... S tím je teď však konec! Nejnovější akce s názvem Přehodnocení centrální politiky zaměstnanosti si bere na mušku zejména přezaměstnanost ve státní správě a Jim je rozhodnut prosadit ji stůj co stůj. To však ještě netuší, že se díky ní bude mít možnost přesvědčit o pravdivosti jednoho starého rčení. Totiž že s čím kdo zachází...

Právo na informace (6/22)

Naivní člověk - a Jim Hacker k takovým pořád ještě patří - by si mohl myslet, že ministr je od toho, aby řídil svěřené ministerstvo. Sir Humphrey je ovšem zcela odlišného názoru. Podle něj může být přílišná ministrova snaha všechno znát a o všem být informován věci spíš na škodu než ku prospěchu. Neboť ministr má jen tři funkce: předně být záštitou, neboli jakousi hlásnou troubou svého úřadu, dále protlačovat legislativu v parlamentu a konečně být chlebodárcem, neboli bojovat o peníze pro své úředníky, aby ti mohli ministerstvo v klidu řídit. Sir Humphrey je o těchto svých pravdách přesvědčen tak nezvratně, že je dokonce ochoten opustit na chvíli svou diplomatickou ulitu a říci to Jimovi naplno: jsou prostě věci, které by ministr neměl znát. A Sir Humphrey je přes všechny výhrady, které k němu Jim může mít, úředník nadmíru zdatný a zkušený...

Ruka ruku myje (7/22)

Základním krédem Sira Humphreyho, nejbližšího spolupracovníka Jima Hackera je, že ani ministr - a už vůbec ne veřejnost! - by nikdy neměli vědět víc, než je nezbytně nutné. Nejde pochopitelně o žádnou kamufláž, ale o zodpovědnou diskrétnost, uplatňovanou v národním zájmu. Zabrání se tím zcela zbytečnému odhalování naprosto oprávněných postupů, jejichž nevhodné zveřejnění by mohlo vážně ohrozit důvěru lidu. Jenomže ani tak zkušený úředník, jako je Sir Humphrey, někdy nedokáže svého ministra, dychtivého představit se národu v tom nejlepším světle, udržet na uzdě. A když pak k takovému maléru dojde, je dobrá rada víc než drahá...

Humánní společnost (8/22)

Život takového ministra není, ač by to tak na první pohled mohlo vypadat, žádná procházka růžovou zahradou. Při bližším pohledu je dokonce jasné, že je to nepřetržitý sled průšvihů. Sotva se podaří zažehnat jeden malér, hned se vynoří další, ještě větší nebezpečí. Jako třeba právě teď, kdy se na hlavu chudáka Jima řítí strašák ve formě nezávislého vyšetřování jistého drobného "omylu", jehož se - pochopitelně s těmi nejlepšími úmysly - dopustili jeho úředníci. A jako na potvoru musí zrovna v téhle chvíli vyplout na denní světlo další nepříjemnost: rok hotová nová nemocnice, která je ještě úplně prázdná. Tedy vlastně - lidi tam jsou. Přes pět stovek úředníků. Jen ne pacienti...

Zasloužené pocty (9/22)

Černá listina (10/22)

Máloco Jimem Hackerem v poslední době tak otřáslo, jako šokující zjištění, že byl kdysi - pochopitelně ještě coby opoziční politik - sledován a odposloucháván. Tak neuvěřitelný vpád do soukromí! Tak brutální porušování konvence o lidských právech! A nedosti na tom! Ironií osudu je to právě jeho ministerstvo, které zodpovídá za dodávky veškerého počítačového vybavení pro vládní odposlechy, prováděné dnes. S něčím takovým by se ovšem muž činu, jakým Jim bezesporu je, nemohl smířit, ani kdyby jej za to neprotáhli pochybným bulvárním plátkem. Stokrát jej může Sir Humphrey ujišťovat o nezbytnosti takovýchto opatření pro bezpečnost státu, on ví své. A je odhodlán učinit tak nedemokratickým praktikám přítrž jednou provždy.

Šplh po namaštěné tyči (11/22)

Nemá to takový ministr lehké. Dnes a denně po něm někdo chce nějaké zásadní rozhodnutí. A to prosím bez ohledu na to, jestli bude populární, jestli tím někoho popudí nebo - nedej bože! - jestli tím uškodí sám sobě, své kariéře. Jako třeba zrovna teď, kdy je ve hře obrovský kontrakt na výrobu propanolu, který nabízí italská vláda jedné britské továrně. Ten kontrakt by znamenal záchranu podniku, který by se jinak musel zavřít, přijímání lidí místo propouštění, velké exportní výnosy... Zdá se, že nikdy nestál Jim Hacker před rozhodnutím jednodušším, lehčím a samozřejmějším. Jenže - co je to vlastně ten propanol?

Ďábelské nástrahy (12/22)

Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní... Chudák Jim Hacker! Sotva se na tom ministerském křesle trochu ohřál, už začnou kolovat pověsti o tom, že premiér ještě před koncem svého funkčního období chystá změny ve vládě. Ale jaké? A koho se dotknou? Že by i jeho? A bude to pro něj znamenat povýšení nebo cestu na politické odkladiště, jakým je třeba funkce britského komisaře v Bruselu? Vše bude pochopitelně záležet na tom, jak je hodnocena jeho dosavadní práce na ministerstvu. Ale jak je vlastně hodnocena? Byl to úspěch nebo prohra? Kdo to může říct? Ó, té hrozné nejistoty! Skutečně, nemá to takový ministr lehké...

Kvalita života (13/16)

Jednou z vlastností (ne-li dokonce tou nejdůležitější!), která je pro výkon ministerské funkce nezbytná, je schopnost vždy a za každých okolností ze všeho se ctí vybruslit. Jim Hacker se v tomto směru musí pochopitelně ještě hodně učit. Naštěstí má ovšem pořád k ruce (nebo za zády?) svou šedou eminenci. A Sir Humphrey už dokáže dohlédnout na to, aby se "jeho" ministr v nějakém tom maléru neutopil. A že by takových příležitostí bylo v každodenním provozu ministerstva víc než dost! Jako třeba právě teď, kdy se ministr zase jednou ocitl mezi dvěma mlýnskými kameny. Tím jedním je městská školní farma a tím druhým nová kancelářská budova banky...

Otázka loajality (14/22)

O máločem je Jim Hacker tak pevně přesvědčen jako o tom, že zvláštní výbory jsou na světě jen proto, aby komplikovaly ministrům život. Zvlášť když někteří jejich členové jsou vůči nim apriori nepřátelsky naladěni. A právě před jedním takovýmto parlamentním výborem má dnes Jim hájit efektivitu práce svého ministerstva. Že to nebude nic příjemného, o tom věděl dávno. Ovšem že mu budou šlapat na kuří oka s takovou vehemencí, to by si nedokázal představit ani ve svých nejděsivějších snech. A to ještě netuší, s jakou pozorností celou tuto záležitost sledují místa nejvyšší...

Rovnoprávnost (15/22)

Pochybovat ve druhé polovině dvacátého století v zemi s tak vyspělou demokracií, jako je Velká Británie o rovnoprávnosti žen - to by se mohlo soudnému člověku zdát přinejmenším přehnané, ne-li přímo absurdní. A přece, přiznejme si to otevřeně, i tady existují sféry, kde je účast žen ve vrcholných funkcích záležitostí dosti problematickou. Státní správa, jak musí Jim s politováním připustit, je, bohužel, jednou z nich. Není tedy divu, že takový bojovník proti všemu zpátečnickému a překonanému, jakým Jim je, se rozhodne s tímto nešvarem neprodleně skoncovat. Jeho cíl je jasný: odstranit tuto diskriminaci a nejpozději do čtyř let docílit pětadvacetiprocentního podílu žen. Že je to utopie? No to bychom se na to podívali!

Výzva (16/22)

Získat od bulvárního tisku označení "vrchní byrokrat v zemi" není jistě nic lichotivého. Jima to také vůbec netěší, zvlášť když je nezvratně přesvědčen, že celý jeho pobyt na ministerstvu je jedním dlouhým - pravda, nepříliš úspěšným - bojem proti byrokracii a za snižování přezaměstnanosti ve státní správě. Teď však nadešla chvíle, kdy bude moci světu dokázat, že to myslí vážně. Neboť změna vládních kompetencí naložila na jeho bedra správu místních úřadů, pověstných, je-li to vůbec možné, ještě větší byrokracií než všechna ministerstva. A Jim je pevně rozhodnut nepromarnit tuto jedinečnou příležitost a zvednout hozenou rukavici...

Kostlivec ve skříni (17/22)

Jestli něco přidělává ministrům vrásky a budí je v noci ze sna, pak je to nepochybně představa zvědavého a zvídavého novináře, který se nepříjemně šťourá v jejich pracovních či soukromých záležitostech. Není tedy divu, že se Jim poněkud vyděsí, když jej jeden takový redaktůrek přijde informovat o tom, že vláda se chystá předat úplně zadarmo soukromému podnikateli majetek v hodnotě 40 milionů liber. Po prvním šoku však ihned následuje úleva: ta zbabraná smlouva byla uzavřena před třiceti lety, takže on je v tom tentokrát opravdu nevinně. Ať si tedy noviny, v tušení tučného sousta, spánembohem šťourají!

Morální rozměr (18/22)

Chudák Jim Hacker! Nemine pomalu ani den, aby jej jeho funkce nepostavila před nějaké neřešitelné dilema. Jako třeba právě teď, kdy se ze spolehlivých zdrojů dozví, že kontrakt, který s takovu slávou před pár dny ratifikoval v Kumránu, byl de facto uzavřen na základě korupce. K něčemu takovému přece nemůže čestný muž mlčet! Ovšem na druhé straně - vždyť se jedná o kontrakt na jednu z největších zakázek Británie v Perském zálivu! Kontrakt, který přinese tisíce pracovních míst a miliony dolarů z exportu! Lze to všechno zahodit kvůli - jak říká Sir Humphrey - "drobné technické neobvyklosti", s níž byl uzavřen?

Danajský dar (19/22)

"Timeo Danaos et dona ferentes..." Každý absolvent gymnázia pochopitelně ví, co tento notoricky známý citát znamená. Jim Hacker ovšem, bohužel, studoval ekonomku. A snad právě proto nedokáže odhadnout, že titul dopravního náčelníka, který mu tak úlisně nabízejí nejbližší premiérovi spolupracovníci, není ani tak "skutečnou poctou", "významným nárůstem jeho odpovědnosti" a "možností vypracovat pozitivní národní politiku integrované dopravy", jako spíš darem, kterému se mezi vzdělanci odjakživa říká "danajský".

Kazatel v lihu (20/22)

Co tě nepálí, nehas, radí jedno moudré rčení. Jim Hacker se ale ještě ani po těch měsících strávených na ministerstvu nevyléčil z přesvědčení, že zlu by se mělo odporovat vždy a všude, ať už to má člověk v kompetenci nebo ne. A tak když se jednoho dne dozví superdůvěrnou informaci o tom, že italští teroristé jsou zřejmě mimo jiné vyzbrojováni i britskými zbraněmi, nezaváhá ani na okamžik: To se musí neprodleně dozvědět hlava zpravodajské služby, neboli premiér osobně...

Kultura má zelenou (21/22)

Jim Hacker není jen ministrem vlády, on je také poslancem za jeden volební obvod. Zdálo by se, že tyto dvě funkce nemohou být nikdy v rozporu, ovšem zdání občas klame. O čemž se má Jim přesvědčit, když se hodlá vzít za záchranu místního fotbalového klubu, jemuž hrozí bankrot. Ten plán je pochopitelně geniálně jednoduchý: prodá se stará Plodinová burza, která je už stejně na spadnutí a o niž se zajímá jeden z největších řetězců supermarketů, a peníze, získané touto transakcí, zachrání klub. Stačí jen změnit územní rozhodnutí. Má to však drobný háček. V té burze sídlí totiž místní galerie. A milovníci umění začnou bít na poplach. Jim je ovšem, jako vždy, rozhodnut prosadit ten skvělý plán proti všem...

Partajní hrátky (22/22)

Není v životě strany závažnějšího okamžiku, než je ten, v němž má ze svých řad zvolit toho nejlepšího muže pro nejdůležitější funkci ve státě. A není pro partajního předsedu těžší chvíle, než je ta, v níž musí rozhodnout, koho z možných kandidátů podpoří. Jim si pochopitelně plně uvědomuje tíhu zodpovědnosti, která leží na jeho bedrech. Má dát svou podporu dosavadnímu ministru financí Ericovi, nebo má spíš podporovat kandidaturu stávajícího ministra zahraničí Duncana? Těžké rozhodování! Vždyť oba jsou to muži na svých místech, skvělí politici a každý z nich by jistě byl vynikajícím premiérem! Jenomže oba jsou zároveň lídry vnitrostranických frakcí a zvolení jednoho či druhého by nepochybně dříve či později znamenalo rozkol a rozštěpení strany... Nebylo by snad moudřejší najít nějakého dalšího, kompromisního kandidáta, na jehož jméně by se - ať už z jakýchkoliv důvodů - dokázali shodnout všichni? Jenomže kde takového muže vzít, že?